Jsme ostudy, že píšeme až po tak dlouhé době. Opět nás pohltila naše rušná civilizace, kde člověk prostě a jednoduše nestíhá a má tendenci všechno odkládat.
Na vlastní kůži zažíváme to, že Evropané mají hodinky a Afričané mají čas :-)
Už jsou to 4 měsíce, kdy jsme s Terkou opustily Afriku. Moc se nám po ní stýská.
Po návratu si prostě člověk nemohl odpustit to, že jsou všude samí "mužungové" - běloši a taky to, když chtěl někoho pozdravit měl na rtech místo "Dobrý den" ugandské "Orirota". To už je ale za námi, tak jako je vzdálená Uganda. I po pár měsících, kdy jsme zpět v naší domovině máme pocit, jako kdyby těch 6 měsíců v Africe byl jenom sen. Procitáme, když se díváme na fotky a videa, které jsme v Africe pořídily, že to opravdu sen nebyl. Z toho, co jsme prožily jsme připravily malou ochutnávku, jak jsme půl rok v Ugandě prožily a to prostřednictvím našich povídání.
Již jsme se setkaly s lidmi v Plzni, Březové u Karlových Varů, Domažlicích, Mrákově, Kladrubech, Dýšině, Štichovicích a Manětíně. Jsme moc rády, že se s lidmi můžeme setkávat a podělit se o to, co nás tak ovlivnilo.
S lidmi v Nyakyeře jsme v neustálém kontaktu a to díky dobrovolníkům, kteří zůstaly v Ugandě - je to Veronika Jakubčiáková a nyní opět i Lukáš Malý, který se do Nyakyery vrátil na léto.
Trochu závidíme, že tam nemůžeme být s nimi, ... ale naše místo je teď opět doma.
Práce organizace ale pokračuje v Nyakyeře dál. Podělíme se o tom s Vámi v dalších příspěvcích.
