Příběh Vanesy

Ráda bych Vás pozvala na návštěvu k jedné z našich paliativních pacientek.

Jmenuje se Vanese, je jí 55 let a bydlí v malé vesničce s názvem Ngomba.

Vanes navštěvujeme pravidelně-jednou týdně. Sbalíme do batůžku léky a vyrážíme do kopců, které se nachází hned za naším domkem. Procházíme pastvinami, kde potkáváme pasáčky pasoucí krávy, stoupáme dále na horu mezi políčky, které vytváří nádhernou mozaiku různých odstínů zelené. Už jsme na hoře! Propleteme se mezi banánovníky v banánovníkovém háji a jdeme po cestičce k malému hliněnému domku na úpatí jednoho z kopců.

Tam bydlí Vanese se svoji rodinou. Vcházíme do chaloupky, nečekejte tam žádný nábytek, vlastně jen pár židlí pro návštěvy a rohože na zemi. V poslední z malých místností, nacházíme Vanesu. Její zchřadlé tělo leží na proležené matraci. Jediným vybavením jejího pokojíku je stará moskytiéra, která visí nad postelí. Otevřenou okenicí je skrz dopadající paprsky světla vidět zvířený prach.

Cestou jsme promokli. Je totiž období dešťů, a když se roztrhla průtrž mračen, nezůstala na nás nit suchá. Venese je v posledním stádiu karcinomu tlustého střeva. I přesto, že má velké bolesti, pokouší se na své tváři vykouzlit úsměv. „Jste požehnáním“, říká nám. Jsme překvapeni, je nám vysvětleno, že s naším příchodem začal déšť, který je pro vyprahlou zemi tak potřebný. Uganďané vnímají větší souznění s přírodou než my.

O Vanese jsme se dozvěděli od místních lidí před pár týdny. Její zdravotní stav je vážný, při první návštěvě jsme byli v šoku z toho, že se jí již nějaké zdravotní pomoci nedostává a musí takto trpět.

Vybalujeme z batůžku potřebné léky. Kontrolujeme její celkový zdravotní stav. Má hodně nízký tlak, překvapuje nás, co je schopné její křehké tělo unést. Dáváme ji infuzi s léky proti bolesti.

Týden od týdne je zkřehlejší a zkřehlejší. Poslední čas, který jí tady zbývá, nemusí ale trpět ve velkých bolestech. Je to lehčí i pro její početnou rodinu, která ji pomáhá, jak jen může. Snad se nám v nejbližší době podaří zajistit pro ni tak nezbytné morfium.

Opouštíme její domek, navštívíme jí zase příští týden. Loučíme se s Vanese i s jejími příbuznými. Vanese je důkazem toho, jak moc je v této oblasti domácí paliativní péče potřebná. Navštěvovat nemocné doma, vidět v jakém prostředí žijí a jak se o ně vlastní rodina stará je skvělým životním příkladem pro nás Evropany!

 Na jedné straně tu lidé umírají bez jakékoli zdravotní péče, na straně druhé je v místních lidech zakořeněno neuvěřitelné sociální cítění, které zde pojí rodiny a nedovolí, aby byl někdo v tak velkém utrpení sám.