První dny byly náročné, aklimatizace v Africe trvá déle. Zpočátku jsme byly hodně unavené, všechny naše smysly dostaly pořádně zabrat. Již večer jsme se seznámily s Geofrym - naším překladatelem z angličtiny do jazyka Runyankore. K večeři nám nachystal typické ugandké jídlo. Skládá se z matoků = slané banány, poša = kukuřičná kaše, arašídové omáčky, doda=něco jako listový špenát a kala = fuj kaše z prosa. Celkem chutné, jenže když máte studené matoke ještě ke snídani, již velmi brzy se vám zasteskne po křupavém glóbusáckém chlebíku. Co jsme si ale byly vyměnit peníze a staly se z nás milionářky (8000kč= 1 mil.ugandských šilinků), je naše strava mnohem pestřejší, taková evropsko-ugandská. Snídáme obvykle světlý toastový chléb s burákovým máslem či marmeládou, posolené avokádo je lahůdka, kterou máme také velmi často a vajíčka na všechny možné i nemožné způsoby. Máme totiž dvě enkoka a dvě malá enkokátka, takže pokud mají kam, něco nám snesou. Amony, jeden chlapík odvedle, nám je totiž chodí zavírat, když nejsme doma a občas přímo na místo, kde snášejí, uskladní krumpáč, lopatu nebo pytel s cementem:). K obědu míváme místní suroviny. Do jejich úpravy se příliš nepouštíme. Ono správně nachystat dobré matoke či pošo, je docela věda. Navíc většinou celé dopoledne máme zápraží plné pacientů a ordinujeme až do oběda. Proto nám s vařením pomáhá naše slečna pomocnice, Dephiny. K vaření jí není vůbec co vytknout, vaří opravdu výborně, s komunikací už je to horší. Škoda. Ale fazole v omáčce s rajčaty, které máme taky často dělá opravdu skvělé. Toť náš hlavní zdroj bílkovin. Maso jsme, měli zatím asi dvakrát, dá se sehnat koza, prase, kuře. Tedy pokud zrovna není karanténa a neřádí slintavka s kulhavkou, což teď právě řádí. Nejvíce nám ale chutná ryba značky Tilapia, lovena v Ukerewe. Nejčerstvější tedy k dostání v hlavním městě Kampale a Masace, ale dovážejí ji každý den v ledu na více míst, je k dostání i ve městech na jihu Ugandy.
Hodně surovin dostáváme darem. Dobří lidé často jen tak přijdou na návštěvu k bělochům, posedí, popijí čaj a už z tašky vyndávají, fazole, avokádo, ananas, papáju, banány či vajíčka. Pokud pacienti nemají peníze nebo je jejich léčba příliš drahá, vždy se už nějak dohodneme a směňujeme tabletky za matoke, vajíčka, mléko…nakonec odcházejí vždy obě strany spokojené. Léčili jsme tu i jednoho pána s 500ti krávami, na místní poměry celkem bohatý chlapík, ale krávu nedal:-). Večeře si už chystáme sami, nejčastěji rizoto, těstoviny se zeleninovou omáčkou, zapékané brambory, palačinky, bramborové placky…
Jedna parta se střídá ve vaření, druhá v mytí nádobí. Momentálně tu hospodaříme ve čtyřech. Jsou tu s námi ještě medik a zdravotní bratr Lukáš a studentka politologie a naše skvělá řidička Ivana. Vedoucí naší mise, doktorka Veronika, je momentálně na kurzu paliativní medicíny, kterou se snažíme do oblastí, jako je ta naše, zavést. O naší práci zde se určitě rozepíšeme více v dalším příspěvku. Nejlepší plody Ugandy, k nahlédnutí v naší fotogalerii. Prozatím se loučíme a těšíme se brzy na viděnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat