Naše lékařské působení

Hlásíme se opět z nyakyerské chaloupky a moc Vás všechny zdravíme.

 Jely jsme sem s tím, že budeme pomáhat rozjíždět jednu malou soukromou kliniku v  17 km vzdáleném  Kitembe, kde má být ultrazvuk, mikroskop a základní lékařské vybavení. Ve zbylém čase budeme jezdit jako mobilní hospicová péče. V Kitembe jsme se byli podívat hned první týden. „Kliniku “ vedou tři pracovníci - zdravotní sestřička, laborant a clinical officer (medik po 3. ročníku). Že by zrovna pracovali, se říct nedalo. Prý jsme je zastihli při polední pauze. Časově to úplně neodpovídalo, ale dejme tomu. Ochotně, hlavně laborant Albert, nám vysvětlovali jednotlivé testy na malárii, tyfus, syphilis a brucellu. Bylo to pro nás velmi zajímavé a spolupráce by nás asi moc bavila. Zvláště potom, co jsme zjistili, jak tady sami léčí, když přišel pacient.:-)

  Na africkém venkově, když se někde vyskytuje clinical officer, je to zázrak, protože pak už tu jsou jen tradiční lékaři se svými metodami nařezávání kůže. Velmi účinné na vyhánění zlých duchů, jako původců všech nemocí.  Jenže africký clinical officer, jak jsme měli již brzy možnost pozorovat, taky není žádný zdravotnický zázrak. Na pacienta se často ani nepodívá, natož aby ho vyšetřoval. Jen z jeho úst zaslechne nějaký symptom a už mu píše test a kasíruje ho.  Často mu ani léky nedá, i když má.  Jen napíše jaké by potřeboval.  Pokud bychom dali hlavy dohromady, myslím, že by to fungovalo parádně, protože se musí nechat, že laborant Albert svou práci zde zvládá na jedničku.

 Spojit se bylo i původním přáním majitelky kliniky Doreen - uganďanky, která již 18 let žije v USA. Jelikož to nemáme od nás úplně nejblíž a v období dešťů je navíc, kvůli špatné cestě a nutné objížďce, vzdálenost skoro dvojnásobná, na denní dojíždění to není.  Doreein domek nám měl být k dispozici. Kompletně vybaven - elekřina, voda a  dokonce i zapůjčení auta, jenže… jsme v Africe. A co Doreen odjela, vše nabralo jiný spád. V domě zatím někdo bydlí, auto je v tuto chvíli rozbité… vše tu má své klidné tempo, nezbývá než se přizpůsobitJ. Tak to jen na vysvětlenou, proč ještě nepracujeme na“ klinice“ a jsou z nás zatím „jen“ lékaři ze zápraží J

  Vůbec nám to však nevadí, právě naopak. V Kitembe je klinika umístěna hned vedle celkem rušné hospody, kde se celý den popíjí. A to hlavně banánovice - Waragi. To tady v Nyakyeře máme klid. A rychle se rozkřiklo, že jsme tu a máme levné léky. Pacientů máme hodně, takže je i třeba být tu. Průměrně kolem 20-ti denně. S  překladem  a  v případě tzv. vykecávacích pacientů, kterých málo není, to nějaký ten čas zabere. Jelikož tady nemáme žádné vlastní testy, na základě příznaků a fyzikálního vyšetření naše pacienty odesíláme na testy do státního zdravotnického centra hned nad námi, kde tedy taky mají jednoho clinical officera, ale…

 Jednou k nám od něho přišel pacient s podrobně rozepsanou léčbou vysokého tlaku. S tím, že žádné léky nedostal a ve zprávě měl u záznamu o vysokém tlaku napsáno- no machineJ Takže, tak nějak to funguje i tu. My jim vyšetření a léčbu, oni nám testy. To jediné jim tu jde dobře.

 Léčíme zde hlavně malárii, tyfus, brucelózu, ostatní průjmovitá onemocnění, žaludeční vředy, vysoký tlak, srdeční selhávání, močové infekce, sexuálně přenosné choroby. Setkáváme se i s kožními nemocemi -pityriasis versicolor, kožní formou leischmaniózy. Léčíme drobné úrazy, převazujeme chronické rány, zejména z rozpadlých nádorů, kožních a bércových vředů… Co se týče pediatrie, dětem nejčastěji zaléčujeme zápaly plic, malárii a enžoku = střevní červy. Jsme tedy něco jako africký praktický lékař se základy tropické medicíny. Práce je různorodá a velmi pestrá, proto nás tolik baví. Často byste nás viděli, jak tu pobíháme s učebnicí tropické medicíny a za běhu doháníme, co se dá. Je toho prostě moc. Ale nakonec přece není dokonalejšího způsobu, jak si nové poznatky lépe vštěpit.

 Stejně je tomu s námi tak i se základy místního jazyka RunyankoreJ Opakování je matka moudrosti. Máme sice svého překladatele z angličtiny do  runyakore , ale občas si prostě musíme poradit sami. A navíc, lidé přec velmi ocení, když se snažíte seznámit se s jejich jazykem. Vždy nás chválí a v dobrém se nám smějí, že umíme mluvit po jejich. My na to vždycky „kače, kače“ = trochu, trochuJ. To jejich smích ještě více rozbouří. Setkávání s našimi pacienty, vesměs prostými lidmi, prostě stojí za to. Způsob, jakým snášejí utrpení a často těžké životní situace, tvrdou práci…Vždy Vás dostanou svým životním elánem, otevřeným srdcem, upřímností a úsměvem od ucha k uchu.  Tak si s nimi chcete příště sdělit více a motivace k další lekci je tu. Navíc když je ten jazyk tak krásnýJ, no posuďte sami:

Nejen lékařský slovníček Runyankore – Čj (malá ukázka):

Ori rota sebo, niabo, omukikuru, ómuseí!      Dobré ráno chlapíku, ženo, stařenko, dědoušku!:-)

Agandí?                                                                   Jak se máte?

Niba queto oha?                                                     Jak se jmenujete?

Emniaka?                                                                Kolik Vám je let?

Norgankahe?                                                          Odkud jste?

Noša šota?                                                             Tak co Vás bolí?

…a teď to přijde….no šaša munonga munonga omutwe, amaraka, ečifuba, omutima, omunda, amaguru a omugongo.

 = moc moc mě bolí, hlava, krk, na hrudi, srdce, břicho, nohy a záda, to je tu nejčastější- prostě omukikurajdu bolí celý člověk a ve svých 90 letech se tomu děsně diví a mermomocí chce čikato= injekceJ.

 A jak na divadle začnou předvádět, jak moc a kde všude je to bolí. Charakter bolesti popisují nejčastěji, jako by jim tam lezli červíci. Jinak to snad ani neumíJ. No je s nimi opravdu sranda! Při vyšetřování se taky hodně nasmějeme. Např. jednou jsme potřebovali u jednoho pána vyšetřit břicho a překladatel zrovna někde pobíhal. Řeknete si, rukama a nohama přeci, to nějak zvládnemeJ, jenže, pacient začal s nohama dělat všechno možné, jenom né a né je pokrčit. Zvedal jednu, pak obě, roztahoval je, cha cha, prostě konec, to se neudržíte. :-) Nebo měříte teplotu a potřebujete, aby 15 - letý klučina teploměr držel. V tu ránu se se mnou začal prát, zatínat biceps a ruku za žádnou cenu nepřipažil. Už se vždy dopředu děsíme, když potřebujeme, aby si lehli na záda....mohli by soutěžit v těch šipkách, co skáčou na vyšetřovací postel. Pak trvá dalších 5 minut než pochopí a konečně se otočí. No jo, oni si totiž myslejí, že hned dostanou injekci do zadku. Někteří odcházejí „jen“ s tabletkami vážně naštvaníJ. Ale většina pacientů je fajn, chápavá, nechá si poradit a vděčná za léčbu. A když ještě přijdou uzdraveni poděkovat, sdělit, že už je vše O. K. a přinesou nějaký ten ananas či něco jiného na zub, to máte pak radost!:-)

 Možná se to nezdá, ale často vyčerpaní a to, i když se střídáme, padáme do křesel a těšíme se  na oběd od  naší Dephiny. Odpoledne už jsou vyhrazena meetingům a hlavně domácím návštěvám a paliativní péči. O tom zas příště. Mějte se krásně! Osi brota!

                                                                                                                          Terka a Markéta

Fotogalerie lékařské působení